Devonská netrilobitová fauna a flóra z Barrandienu

CEPHALOPODA - hlavonožci

• Anarcestes sp. průměr 24 mm, Praha-Hlubočepy (Jezírko), dalejsko-třebotovské souvrství (třebotovské vápence), spodní devon - st. ems

Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 † - amoniti, nadřád: Palaeoammonoidea † - paleoamoniti, řád: Agoniatitida Ruzhencev, 1957 † - anarcestidi, podřád: Anarcestina Miller & Furnish, 1954 †, nadčeleď: Anarcestoidea Steinmann, 1890 †, čeleď: Anarcestidae Steinmann, 1890 †, rod: Anarcestes Mojsisovics, 1882 †.

Řád Anarcestida (anarcestidi) - primitivní amoniti s ventrální retrochoanitickou sifonální trubicí s goniatitovými suturami, s různým počtem laloků (někteří mají jen tři nebo čtyři základní laloky, u jiných jsou ještě vytvořeny buď auxiliární nebo adventivní laloky, někdy obojí). Schránka je přímá až spirálně stočená (gyrokonní až konvolutní), s velkou protokonchou a jednoduchým agoniatitovým typem švu. Schránka má píštěl. Zahrnuje čtyři podřády s výchozí skupinou baktritů (podřád Bactritina), kteří měli ortokonní až cyrtokonní schránky. Objevují se ve spodním devonu, největší rozmach prodělávají ve středním a svrchním devonu, ze scény mizí na konci permu.
Schránka rodu Anarcestes Mojsisovics, 1882 † je charakteristická svými širokými závity, s širokým perforátním píštělem. Sutura ze čtyř laloků.

Pravděpodobný "pachatel" otisku je Anarcestes plebeius (Barrande, 1865) †. Na obrázku výše je ukázka tohoto goniatita z Barrandova silurského systému, kde je uveden pod ještě svým archaickým názvem Goniatites plebeius Barrande, 1865.

Kromě nejběžnějších zástupců goniatitů z dalejsko-třebotovského souvrství (třebotovské vápence) rodu Anarcestes Mojsisovics, 1882 †, kteří jsou Goniatites plebeius Barrande, 1865 = Anarcestes plebeius (Barrande, 1865) † a Goniatites simulans Barrande, 1865 = Anarcestes simulans (Barrande, 1865) † uvádí Barrande ještě tyto druhy (publikujeme je pod původními Barrandovými názvy) - Goniatites bohemicus Barrande, 1865, Goniatites emaciatus Barrande, 1865, Goniatites neglectus Barrande, 1865, Goniatites ambigena Barrande, 1865, Goniatites tabulïodes Barrande, 1865, Goniatites amænus Barrande, 1865, Goniatites crebriseptus Barrande, 1865, Goniatites fecundus Barrande, 1865, Goniatites verna Barrande, 1865 a Goniatites occullus Barrande, 1865. Chlupáč a Turek ještě zmiňují druhy Anarcestes densistriatus Chlupáč & Turek, 1983 † a Anarcestes latissimus Chlupáč & Turek, 1983 †, v neposlední řadě je ještě třeba zmínit globálně rozšířený druh Anarcestes lateseptatus (Beyrich, 1837) † - nalezen také v dalejsko-třebotovském souvrství (třebotovské vápence). Z toho se dá usuzovat, že tato moře spodního devonu (svrchní spodní devon - sv. ems) byla pro tyto živočichy mimořádně příznivá, tudíž na jejich pozůstatky velmi bohatá.

• Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) - velikost 61 mm, Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Orthoceratida †, čeleď: Orthoceratidae M'Coy, 1844 †, podčeleď: Leurocycloceratinae Sweet, 1964 †, rod: Calorthoceras Chen, 1981 †, druh: Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) †.

Druh cefalopoda Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) † má podélné rýhování řidší, ale plasticky výraznější. Jeho druhové pojmenování pseudocalamiteum souvisí s vizuální podobností se stromovitým rodem karbonských a permských přesliček, tedy latinsky Calamites, jejichž kmínky nápadně připomíná. Vyskytuje se pouze v pražském souvrství, přičemž nejčastěji v koněpruských a vinařických vápencích. Nalézt kompletnějšího jedince je v kalcitových a křehkých vápencích koněpruských vápenců téměř nemožné. Nálezy jsou omezeny pouze na fragmenty schránek.

Vědecká synonyma
Orthoceras pseudocalamiteum Barrande in Quenstedt, 1851
Spyroceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851)

• Calorthoceras pulchrum (Barrande, 1866) - velikost 50 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Orthoceratida †, čeleď: Orthoceratidae M'Coy, 1844 †, podčeleď: Leurocycloceratinae Sweet, 1964 †, rod: Calorthoceras Chen, 1981 †, druh: Calorthoceras pulchrum (Barrande, 1866) †.

Zaniklý devonský orthokonní hlavonožec, typický svým výskytem v pražském souvrství, kde se nalézá spolu se svým příbuzným Calorthoceras pseudocalamiteum (Barrande in Quenstedt, 1851) †. Oba druhy se dají najít v pražském souvrství v Koněprusích. Oba druhy jsou typické pro úzké, dlouhé schránky s výrazným příčným vlnivým dělením plynných komůrek. Druh Calorthoceras pulchrum (Barrande, 1866) † má jemné a husté podélné rýhování.

Vědecká synonyma
Spyroceras pulchrum (Barrande, 1866)

• Cyrtoceras sp. - velikost zachovalého otisku 36 mm, Karlštejn, lochkovské souvrství  

Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Nautiloidea Agassiz, 1847 - čtyřžábří, řád: Oncocerida Flower, 1950 †, rod: Cyrtoceras Conrad, 1838 †.

Zde je to pouze odhad. Cefalopoda jsme nalezli v suti, v pravé části Budňanské skály u Karlštejna, což by mělo odpovídat lochkovským vrstvám spodního devonu. Vpravo jsou nálezy dvou Cyrtocerasů z Barrandova Système Silurien, přičemž oba řadí do zóny E, která odpovídá ale kopaninskému souvrství. Vlevo na obrázku ze silurského systému je druh, Barrandem označený jako Cyrtoceras orphanus a pochází z Kosoře, zatím co vpravo je druh pojmenovaný jako Cyrtoceras fortunatum a pochází z Butovic. 

• Gyroceratites aff. gracilis Bronn, 1835 - průměr 12 mm, Hlubočepy, dalejsko-třebotovské souvrství (dalejské břidlice), st. ems

Kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, podkmen: Conchifera Gegenbaur, 1878 - schránkovci, nadtřída: Cyrtosoma, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Ammonoidea Zittel, 1884 † - amoniti, nadřád: Palaeoammonoidea † - paleoamoniti, řád: Agoniatitida Ruzhencev, 1957 † - anarcestidi, podřád: Agoniatitina Ruzhencev, 1957 †, nadčeleď: Mimosphinctoidea Erben, 1953 †, čeleď: Mimoceratidae Steinmann, 1890 †, rod: Gyroceratites Meyer, 1831 †, druh: Gyroceratites gracilis Bronn, 1835 †.

• Kionoceras cf. bronni (Barrande, 1868) - velikost 50 mm, Kosoř - V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, podtřída: Orthoceratoidea M'Coy, 1844 †, řád: Orthocerida Kuhn, 1940 †, čeleď: Orthoceratidae M'Coy, 1844 †, podčeleď: Kionoceratinae Hyatt in Zittel, 1900 †, rod: Kionoceras Hyatt, 1884 †, druh: Kionoceras cf. bronni (Barrande, 1868) †.

Vědecká synonyma
Orthoceras bronni Barrande, 1868
1868 Orthoceras bronni Barrande. – Barrande, Pl. 258.
1874 Orthoceras bronni Barrande. – Barrande, Texte III, 239–241.

• Orthoceras docens Barrande, 1868 - přirozený řez schránkou - velikost 75 mm, Kosoř - V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Jsme si vědomi, že v modernější taxonomii spadají pod rod Orthoceras pouze někteří ordovičtí nautiloidi s přímou schránkou. Jelikož však doposud tato skupina neprošla řádnou revizí, vycházíme tudíž v pojmenování z Barrandova Silurkého systému.   

Patří do skupiny vyhynulých hlavonožců, podtřída Nautiloidea - loděnkovití. Jejich fosílie jsou časté, vyskytující se v každé mořské skále, zejména ve vápenci. Jsou to předchůdci současných chobotnic. Jejich délka se pohybovala od několika cm až do 6 metrů. Mohli plavat stejně jako lézt po dně oceánu. Ve skořápce měli komoru, kterou mohli vyplnit vzduchem, což jim umožnilo plout. Pohybu pak docílili stříkáním proudu vody. Když uhynuli, jejich ulity se hromadili na dně oceánu, později byly pokryty sedimenty a v průběhu věků zkameněly.

U ortocerů je zcela běžné, že se kvůli správnému určení uměle brousí schránky těchto nautiloidů. To nám o samotném druhu a jeho anatomii vypoví velmi mnoho. Tento přirozený řez, či štěp na úvodní fotografii je velmi zajímavý a to nejen pro svou estetickou krásu. Odkrývá nám plynné komůrky nebo sifonální trubici, která běží středem schránky. Ne u všech ortocerů tomu tak bylo. 

Měli přímé schránky s jednoduchými přepážkami (Orthoceras, v překladu rovný roh), oddělujícími starší (tj. menší), již neobývané komůrky; uprostřed schránky probíhal tzv. sifon, tj. trubice spojující prvotní malou komůrku s komůrkou obývanou živočichem. Největší stratigrafický a horninový význam mají ve straším paleozoiku. v Barrandienu tvoří tzv. ortocerové vápence. 

• Orthoceras aff. evanescens Barrande, 1868 - velikost 70 mm, Kosoř, dvorecko - prokopské vápence, pražské souvrství

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, řád: Orthoceratida †, čeleď: Orthoceratidae McCoy, 1844 †, rod: Orthoceras Bruguière, 1789 †, druh: ?Orthoceras evanescens Barrande, 1868 †.

• Orthoceras ganymedes Barrande, 1866 - velikost 73 mm, Kosoř - V sudech, pražské souvrství (dvorecko-prokopské vápence), st. prag

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, řád: Orthoceratida †, čeleď: Orthoceratidae McCoy, 1844 †, rod: Orthoceras Bruguière, 1789 †, druh: Orthoceras ganymedes Barrande, 1866 †.

Určení tohoto orthocerida bylo zcela zřejmé. Za dobu, kterou na Kosoř chodíme (cirka od 2008), jsme nalezli pouze jediného zástupce tohoto druhu. Tedy, jediného, či zachovalého alespoň natolik, že se téměř shoduje s Barrandem. Tento konkrétní jedinec na Barrandově vyobrazení je pravděpodobně z okolí Lochkova, ale jiní, vyobrazeni v jeho Silurském systému jsou přímo z Kosoře a okolí. Kdo by se chtěl podívat i na jiná vyobrazení, nalezne jej v Barranově Silurském systému - Cephalopodes 1868 - Pl. 306/304.

• Orthoceras laesum Barrande, 1866 - velikost 43 mm, Damil u Tetína, zlíchovské souvrství, spodní ems 

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, kmen: Mollusca Cuvier, 1795 - měkkýši, třída: Cephalopoda Cuvier, 1795 - hlavonožci, řád: Orthoceratida †, čeleď: Orthoceratidae McCoy, 1844 †, rod: Orthoceras (Cyrtoceras †)Bruguière, 1789 †, druh: Orthoceras (Cyrtoceras †) laesum Barrande, 1866 †.

Ve zlíchovském souvrství se poměrně vzácně vyskytuje tento drobný cyrtokonní (s mírně prohnutou schránkou) hlavonožec druhu Orthoceras (Cyrtoceras †) laesum Barrande, 1866 †. Tedy, on možná není až tak vzácný, pouze se nenajde jinak, než ve velkých blocích kamenů. Když jej člověk nalezne v tom bloku, tak nejde vydobýt. Ideální je, když má nálezce štěstí a jedinec (alespoň z části) vyvětrá, jako v tomto případě, alespoň v takovém kousku. Zvláštní náhodou a souhrou, má náš nález, ač trochu tektonicky stlačený, stejný počet komůrek, tedy sedm, jako nález z Barrandova Silurského systému (Céphalopodes, 1870 - Pl. 354). To potěší :)

• Blíže neurčení orthokonní hlavonožci z Červeného lomu u Klukovic, pražské souvrství (řeporyjské vápence), st. prag 

ANTHOZOA - korálnatci

Určování korálů je velmi obtížné, do druhu často nemožné. Barrandienské korály zpracoval Počta, přesněji řečeno, navázal na Barrandovy materiály a to v Système silurien du centre de la Bohème Vol. VIII. - Anthozoaires et Alcyonaires (1902). Tato systematika je však již značně zastaralá. Níže je ukázka námi nalezených zbytků korálů, jak rugosních, tak tabulátních napříč pražským souvrstvím.

• Chonophyllum sp. - výška 18 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Rugosa Milne-Edwards and Haime 1850 † - koráli drsnatí (čtyřčetní), řád: Stauriida Verrill 1865 †, podřád: Arachnophyllina Zhavoronkova 1972 †, čeleď: Arachnophyllidae Dybowski 1873 †, rod: Chonophyllum Milne-Edwards end Haime, 1850 †.

Rod Chonophyllum Milne-Edwards end Haime, 1850 † je zástupce mnoha rodů čtyřčetných korálů, které známe z nálezů koněpruského devonského korálového útesu. V našem silurském a devonském útvaru bylo popsáno bezmála 144 druhů přisedlých koalitů. Nejhojnější jsou čtyřčetné Cyathophyllum, Omphyma, Chonophyllum, Cystiphyllum, z deskatých Favosites, Halysites, Coenites, Pachypora aj. V. Havlíček et al. uvádí (1958) z koněpruských vápenců, st. prag tyto druhy - Chonophyllum pseudohelianthoides SHERZ. a Chonophyllum columna BARR., B. Bouček (1941) z koněpruských vápenců uvádí druh Chonophyllum trochoides BARR.. Dle Počty (1902) je tam těch druhů více, jeho práce však neprošla dosud revizí. Rod Chonophyllum byl složen z mnoha do sebe zapadajících kornoutů. Starší jedinci měli polokruhovitý tvar (viz. foto). V koněpruském devonu to byl velmi hojný rod, který budoval rozsáhlé kolonie.

Skupina/řád Stauriida Verrill 1865 † se rozvíjí od středního ordoviku. Ve svrchním permu vymírá. Korality jsou jak solitérní, tak koloniální. Septa jsou obvykle dobře vyvinuta, často s okrajovou stereozónou. Dna jsou většinou přítomna. Skupina zahrnuje většinu rugózních korálnatců, s největším rozvojem ve spodním a středním devonu. Kromě zde publikovaného rodu Chonophyllum známe např. rody Enterophyllum, Phillipsastrea, Konodophyllum nebo Syringaxon. 

• Pachypora cf. ramosa Počta - velikost kamene 100 x 60 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové,podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Radiata Linnaeus, 1758 - láčkovci, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Favositina Wedekind, 1937 †, čeleď: Pachyporidae Gerth, 1921 †, rod: Pachypora Lindström, 1873 †, druh: Pachypora cf. ramosa Počta †.

Pachypora cf. ramosa Počta † má v koněprusích tři nalézané varianty:
- A (silnější rozvětvené kmínky; kruhovitá ústí jedinců polygonálního tvaru seřazena hustě v alternujících řadách, vzdálenost ústí asi 0,8 mm).
- B (silnější rozvětvené kmínky; polygonální jedinci s velkým ústím seřazeny hustě po celém povrchu, povrch mezi ústím vyklenut).
- C (útlé rozvětvené kmínky; ústí seřazena v pravidelných alternujících řadách, jejich vzdálenost 1 mm).

Na nalezené fosilii je na kameni společně s pozůstatkem korálu Pachypora stonek velké devonské lilijice patrně čeledi Crotalocrinitidae Bassler, 1938 †, jež z koněpruského devonu popsal V. Havlíček et al. (1958). Z koněpruských vápenců je ještě uváděn druh Pachypora rabatanus (Císařský lom). Co se korálů týče, tak z koněpruských vápenců ze Zlatého koně V. Havlíček et al. (1958) uvádí druhy Favosites intricatus BARR. - Tabulata, Pachypora ramosa POČ. - Tabulata, Prismatophyllum manipulatum (BARR.) - Tabulata, Pselophyllum bohemicum (BARR.) - Rugosa, Trematophyllum baculoides (BARR.) - Rugosa a zajisté mnoho jiných, nepopsaných druhů.

HYOLITA - hyoliti

• Hyolites aff. discors Barrande - velikost 20 mm, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, třída: Hyolitha Marek, 1963 † - hyoliti, řád: Hyolithida Sysojev, 1957 †, čeleď: Hyolithidae Nicholson, 1889 †, rod: Hyolithes d'Eichwald, 1840 †, druh: ?Hyolites aff. discors Barrande † .

CRINOIDEA - lilijice

• Icthyocrinus sp. - výška kalichu 38 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Kmen: Echinodermata Klein 1754 - ostnokožci, podkmen: Crinozoa Matsumoto, 1929, třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Flexibilia von Zittel, 1895 †, řád: Sagenocrinida Springer, 1913 †, nadčeleď: Icthyocrinoidea †, čeleď: Icthyocrinidae Angelin, 1878 †, rod: Icthyocrinus Conrad, 1842 †.

Z koněpruských vápenců pražského souvrství známe dva druhy iktyokrina: Icthyocrinus bohemicus (Springer, 1920) † a Icthyocrinus globulus (Prokop, 1975) †. To, co vidíme na fotografii je kalich lilijice. V levé části byl kalich upevněn na stonku, pravá část, která je uvězněna v matrixu obsahuje pravděpodobně zbytky brachiol - ramen.

Flexibilia von Zittel, 1895 † je podtřída lilijic, která se objevuje ve středním ordoviku a mizí ve svrchním permu.. Vyznačuje se kalichem, jehož destičky jsou uspořádány do třech prstenců. Je tvořen třemi infrabazálními, pěti bazálními a radiálními destičkami. Na stavbě kalichu je dále jedna destička anální a destičky interbrachiální, na něž se napojují spodní části ramen. Destičky kalichu jsou vzájemně pohyblivě spojeny pružným vazivem. Ramena, složená z jedné řady destiček, nemají vyvinuté pinuly. Stopka je složena z okrouhlých článků, cirry chybějí. 

Synonyma
Ichthyocrinus Hall, 1852
Ichtyocrinus synonymum vzniklé chybou ve jména

• Laudonomphalus sp.  - velikost stonku 20 mm, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Crinoidea Miller 1821 - lilijice, podtřída: Incertae sedis - nejasného zařazení, řád: Incertae sedis - nejasného zařazení, čeleď: Flucticharacidae Moore and Jeffords 1968 †, rod: Laudonomphalus Moore and Jeffords 1968 †.

Teto stonek lilijice těžko přiřadíme do druhu, nicméně jde zcela jistě o rod Laudonomphalus Moore and Jeffords 1968 †. Známe jej z celého světa. Tento stonek je velmi podobný druhu Laudonomphalus regularis. Stonek je složen z několika rytmicky uspořádaných kolumnálií různé velikosti v rytmu jeden menší, jeden větší. Centrální soustava měla kruhový otvor a vnější schránka stonku je zdobena vždy na větším disku jemnou skulptuací.

BRYOZOA - mechovci fenestelátního typu z pražského souvrství - Koněprusy a Plešivec, střední devon - st. eifel

Z koněpruských vápenců pražského souvrství známe poměrně velké množství fenestelátních mechovců. Frank K. McKinney a Jiří Kříž uvádějí tyto duhy - Fenestella gracilis (Barrande), Fenestella conopeum McKinney a Kříž, Fenestella sp., Fabifenestella joachimi McKinney a Kříž, Laxifenestella capillosa (Počta), Rectifenestella exilis (Počta), Spinofenestella inclara (Počta), Flexifenestella bellaforma McKinney a Kříž, Alternifenestella strigilla McKinney a Kříž, Utropora nobilis (Barrande), Utropora parallela (Barrande), Semicostinium subacta (Počta), Cyclopelta sacculus (Barrande), Cyclopelta victrola McKinney a Kříž, Isotrypa pannosa (Počta) = Isotrypa acris (Počta, 1894), Isotrypa lineolata (Počta), Isotrypa bifrons (Barrande), Isotrypa cancellata (Počta), Isotrypa sportula (Počta), Hemitrypa tenella Barrande, Hemitrypa mimicra McKinney a Kříž, Hemitrypa bohemica Barrande, Hemitrypa linotheras McKinney a Kříž, Retaporina petala (Počta), Retepotina transiens (Počta), Polyporella incerta (Prantl), Polypora inusitata McKinney a Kříž, Penniretepora spinosa (Počta), Ptylopora bohemica Prantl a Filites bohemicus Barrande.

V. HAVLÍČEK et al. (1958) uvádí v seznamu zkamenělin koněpruského devonu druh mechovky Fenestrellina exilis (POČ.). V některých případech jsou ale uváděná jména zkamenělin již neplatná; v nedávné době a konečně i v současnosti totiž probíhá mnoho revizních studií, kterými se mění názvy jednotlivých taxonů.

Stenolemátní mechovky (lat. Stenolaemata) mají kruhový lofofor, jejich zooecia (schránky) jsou kalcifikované jsou protažená a mají válcovitý nebo kuželovitý tvar. Polymorfismus u této skupiny není častý. Jedná se pouze o mořské mechovky. Mechovky neboli mechovci (lat. Bryozoa) jsou mikroskopičtí, výhradně vodní živočichové žijící v koloniích. Každý jedinec v kolonii se nazývá zooid. V kolonii žijící zooidi jsou většinou polymorfní (autozooidi, specializovaní heterozooidi). Ke své ochraně vylučuje každý jedinec schránku - zooecium, která je rourkovitá, vakovitá, krabicovitá apod. Ze zooecia vysunuje zooid přední část těla (polypid) včetně věnce chapadel, kterými lapá potravu. Schránka je chitinózní anebo želatinová, často prostoupená uhličitanem vápenatým. U některých mechovek se zooecium uzavírá víčkem (operkulem). Jednotlivá zooecia se vzájemně spojují a vytvářejí tak vnější kostru kolonie (mechovkového trsu) zvaného zoárium. Zoária mohou být povlékavá, keřovitá, nálevkovitá, masivní apod. Mechovky jsou původně mořští živočichové, některé taxony však žijí i v brakických a sladkých vodách. Pouze mořské mechovky mají vápnitá zoária, nejčastěji zachovaná jako fosilní zbytky. Obývají mělčí, čisté, prokysličené vody. V některých obdobích geologické historie (ordovik) jejich zoária dokonce tvořila útesy. Jsou z jistotou známé od ordoviku do recentu, nejistí zástupci již od svrchního kambria.
Zdroj: https://muzeum.geology.cz/ 

• Hemitrypa aff. mimicra McKinney & Kříž, 1986 - výška 34 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Kmen: Bryozoa Ehrenberg, 1831 - mechovci, třída: Stenolaemata, řád: Fenestrida †, čeleď: Fenestellidae Král, 1850 †, rod: Hemitrypa Phillips, 1841 †, druh: Hemitrypa mimicra McKinney & Kříž, 1986 †.

Hemitrypa je pravděpodobně jediný typ mechovky, jež jsme schopni bezpečněji identifikovat. 

SCYPHOZOA - medúzovci

• Conularia proteica Barrande, 1854 - Kosoř, Černá rokle - lochkovské souvrství (radotínské vápence)

Třída: Scyphozoa Götte, 1887 - medúzovci, řád: Conulariida Miller & Gurley, 1896 † - konulárie, čeleď: Conulariidae Walcott, 1886 †, rod: Conularia Miller in Sowerby, 1821 †, druh: Conularia proteica Barrande, 1854 †.

Vědecká synonyma
Conularia (Plectoconularia) proteica Barrande, 1854
Plectoconularia proteica proteica (Barrande, 1854)
Plectoconularia proteica (Barrande, 1854)
?Plectoconularia proteica raricosta (Bouček, 1928)
Conularia proteica var. raricostata Bouček, 1928

MALACOSTRACA - rakovci

• Ceratiocaris cornwallisensis damesi Chlupáč, 1963 - Kosoř, Černá rokle - lochkovské souvrství (radotínské vápence)

Kmen: Arthropoda Latreille, 1829 - členovci, podkmen: Crustacea Brünnich, 1772 - korýši, třída: Malacostraca Latreille, 1802 - rakovci, podtřída: Phyllocarida Packard, 1879, řád: Archaeostraca Claus, 1888 †, čeleď: Ceratiocarididae Salter, 1860 †, rod: Ceratiocaris M'Coy, 1849 †, druh: Ceratiocaris cornwallisensis Copeland, 1860 †, poddruh: Ceratiocaris cornwallisensis damesi Chlupáč, 1963 †.

Vědecká synonyma
Ceratiocaris damesi Chlupáč, 1963
Ceratiocaris (Ceratiocaris) cornwallisensis damesi Chlupáč, 1963

PLANTAE - rostliny

• Protopteridium hostimense (Rellimia hostinensis) - velikost spodní větvičky 70 mm, Praha-Hlubočepy (železniční zářez) - srbské souvrství, st. givet

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Progymnospermophyta †: třída: Aneurophytopsida †, rod: Protopteridium †, druh: Protopteridium hostimense Kr. †.

Zkamenělina primitivní suchozemské rostliny rodu Protopteridium hostimense (Rellimia hostinensis).
Otisky pocházejí ze srbského souvrství (střední devon pražské pánve) a dokumentují postupný přechod z mořského do suchozemského prostředí, ke kterému na našem území došlo v dobách středního devonu, kdy započínalo variské vrásnění. Tyto primitivní rostliny (rhyniofyty) jako jedny z prvních vystoupili z moře do suchozemského prostředí, kde kolonizovali pobřežní oblasti hustými porosty. Do moře pak byli z pobřeží splavovány zbytky těchto rostlin, které se uchovali v mořských břidlicích, spolu s trilobity, mlži a jinými fosíliemi. Rostlina Rellimia hostinensis mohla být podle rekonstrukcí až 1, 5 m vysoká a vzhledem připomínala vysoké rákosí. Její stonek se však v několika místech několikrát rozdvojoval až ke konci větévek, kde byla rostlina zakončena primitivními listy.

Z období devonu jsou známé i první primitivní lesy (např. v USA) tvořené těmito rostlinami, v českém masívu však tato pozdější etapa vývoje zachována není. Rhyniofyty byly vůbec první suchozemské organismy a jsou předchůdci všech pozdějších rostlin (kromě řas a sinic). Jejich porosty na rozhraní moře a suché země vytvářeli vhodné prostředí pro drobné mořské živočichy, které se v nich postupně v průběhu milionů let přizpůsobovali suchozemskému životu. Díky tomu nastal na rozhraní devonu a karbonu výrazný evoluční skok, který byl ve znamení nejen masivního rozvoje rostlinné říše, ale i doposud nevídaných forem živočichů - zejména hmyzu jehož prapůvod lze spatřovat v adaptaci drobných mořských členovců (možná korýšů) na život na souši a obratlovců (ryb a později plazů a obojživelníků, jejichž evolučními předky mohli být devonské pancéřnaté ryby).

Protopteridium hostimense patří mezi nejhojnější fosílie v našem středočeském devonu. Bohužel se nacházejí v naprosté většině pouze drobné úlomky rozvětvených bezlistých stonkovitých útvarů. Někdy lze na stoncích najít náznak listového zploštění. Rozvětvené stonky nesly 3 mm dlouhé výtrusnice. Středem stonku procházel cévní svazek, tvořený spirálně nebo schodovitě ztlustlými cévicemi. Konce mladých větévek byly spirálovitě stočeny. Soudí se proto, že Protopteridium hostimense patří mezi prapředky kapradin.

Protopteridium hostimense - předpokládaná rekonstrukce

Vědecká synonyma:
Rellimia hostimense
Rellimia hostinensis

TENTACULITA - tentakuliti

• Cornulites major Barrande, 1867 (- Kosoř, Černá rokle - lochkovské souvrství (radotínské vápence)

Třída: Tentaculita Bouček, 1964 † - tentakuliti, řád: Cornulitida Bouček, 1964 †, čeleď: Cornulitidae Fischer, 1962 †, rod: Cornulites Schlotheim, 1820 †, druh: Cornulites major Barrande, 1867 †.

Tentakuliti jsou vyhynulou skupinu mořských organismů doposud nejistého systematického postavení. Mnoho autorů ji však řadí do kmene měkkýšů (Mollusca), červů aj. Na systematiku této skupiny totiž stále nepanují jednotné názory. Námi nalezení tentakuliti z Černé rokle u Kosoře z lochkovského souvrství patří zřejmě do řádu Cornulitida, který je pro devon příznačný.
Rod Cornulites zastupuje typy přisedlé nebo přirostlé. Silně připomínají pravé tentakulity, avšak na povrchu vápenných schránek je jemné podélné rýhování. To je patrné zvláště mezi prstenci. Oproti klasickým tentakulitům také nabývají na velikosti, až několika centimetrů. S přechodem (silur a zvláště devon) k sedimentárnímu způsobu života se schránky stávají různě zprohýbané a zakřivené. Zvláště silné zastoupení mají v lochkovském souvrství (Cornulites major Barrande, 1867 †).

Vědecká synonyma
Cornulites serpularius var. major Barrande, 1867