Devonská netrilobitová fauna a flóra z Barrandienu

ANTHOZOA - korálnatci

Určování korálů je velmi obtížné, do druhu často nemožné. Barrandienské koráli zpracoval Počta, přesněji řečeno, navázal na Barrandovy materiály a to v Système silurien du centre de la Bohème Vol. VIII. - Anthozoaires et Alcyonaires (1902). Tato systematika je však již značně zastaralá. Níže je ukázka námi nalezených zbytků korálů, jak rugosních, tak tabulátních napříč pražským souvrstvím.

• Chonophyllum sp. - výška 18 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Říše: Animalia Linnaeus 1758 - živočichové, kmen: Cnidaria Hatschek 1888 † - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg 1834 † - korálnatci, podtřída: Rugosa Milne-Edwards and Haime 1850 † - koráli drsnatí (čtyřčetní), řád: Stauriida Verrill 1865 †, podřád: Arachnophyllina Zhavoronkova 1972 †, čeleď: Arachnophyllidae Dybowski 1873 †, rod: Chonophyllum Milne-Edwards end Haime, 1850 †.

Rod Chonophyllum Milne-Edwards end Haime, 1850 † je zástupce mnoha rodů čtyřčetných korálů, které známe z nálezů koněpruského devonského korálového útesu. V našem silurském a devonském útvaru bylo popsáno bezmála 144 druhů přisedlých koalitů. Nejhojnější jsou čtyřčetné Cyathophyllum, Omphyma, Chonophyllum, Cystiphyllum, z deskatých Favosites, Halysites, Coenites, Pachypora aj. V. Havlíček et al. uvádí (1958) z koněpruských vápenců, st. prag tyto druhy - Chonophyllum pseudohelianthoides SHERZ. a Chonophyllum columna BARR., B. Bouček (1941) z koněpruských vápenců uvádí druh Chonophyllum trochoides BARR.. Dle Počty (1902) je tam těch druhů více, jeho práce však neprošla dosud revizí. Rod Chonophyllum byl složen z mnoha do sebe zapadajících kornoutů. Starší jedinci měli polokruhovitý tvar (viz. foto). V koněpruském devonu to byl velmi hojný rod, který budoval rozsáhlé kolonie.

Skupina/řád Stauriida Verrill 1865 † se rozvíjí od středního ordoviku. Ve svrchním permu vymírá. Korality jsou jak solitérní, tak vytvářející kolonie. Septa jsou obvykle dobře vyvinuta, často s okrajovou stereozónou. Dna jsou většinou přítomna. Skupina zahrnuje většinu rugózních korálnatců, s největším rozvojem ve spodním a středním devonu. Kromě zde publikovaného rodu Chonophyllum známe např. rody Enterophyllum, Phillipsastrea, Konodophyllum nebo Syringaxon. 

• Pachypora cf. ramosa Počta - velikost kamene 100 x 60 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové,podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Radiata Linnaeus, 1758 - láčkovci, kmen: Cnidaria Hatschek, 1888 - žahavci, třída: Anthozoa Ehrenberg, 1834 - korálnatci, podtřída: Tabulata Milne-Edwards & Haime, 1850 † - koráli deskatí, řád: Favositida Wedekind, 1937 †, podřád: Favositina Wedekind, 1937 †, čeleď: Pachyporidae Gerth, 1921 †, rod: Pachypora Lindström, 1873 †, druh: Pachypora cf. ramosa Počta †.

Pachypora cf. ramosa Počta † má v koněprusích tři nalézané varianty:
- A (silnější rozvětvené kmínky; kruhovitá ústí jedinců polygonálního tvaru seřazena hustě v alternujících řadách, vzdálenost ústí asi 0,8 mm).
- B (silnější rozvětvené kmínky; polygonální jedinci s velkým ústím seřazeny hustě po celém povrchu, povrch mezi ústím vyklenut).
- C (útlé rozvětvené kmínky; ústí seřazena v pravidelných alternujících řadách, jejich vzdálenost 1 mm).

Na nalezené fosilii je na kameni společně s pozůstatkem korálu Pachypora stonek velké devonské lilijice patrně čeledi Crotalocrinitidae Bassler, 1938 †, jež z koněpruského devonu popsal V. Havlíček et al. (1958). Z koněpruských vápenců je ještě uváděn druh Pachypora rabatanus (Císařský lom). Co se korálů týče, tak z koněpruských vápenců ze Zlatého koně V. Havlíček et al. (1958) uvádí druhy Favosites intricatus BARR. - Tabulata, Pachypora ramosa POČ. - Tabulata, Prismatophyllum manipulatum (BARR.) - Tabulata, Pselophyllum bohemicum (BARR.) - Rugosa, Trematophyllum baculoides (BARR.) - Rugosa a zajisté mnoho jiných, nepopsaných druhů.

HYOLITA - hyoliti

• Hyolites aff. discors Barrande - velikost 20 mm, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, třída: Hyolitha Marek, 1963 † - hyoliti, řád: Hyolithida Sysojev, 1957 †, čeleď: Hyolithidae Nicholson, 1889 †, rod: Hyolithes d'Eichwald, 1840 †, druh: ?Hyolites aff. discors Barrande † .

CRINOIDEA - lilijice

• Icthyocrinus sp. - výška kalichu 38 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Kmen: Echinodermata Klein 1754 - ostnokožci, podkmen: Crinozoa Matsumoto, 1929, třída: Crinoidea Miller, 1821 - lilijice, podtřída: Flexibilia von Zittel, 1895 †, řád: Sagenocrinida Springer, 1913 †, nadčeleď: Icthyocrinoidea †, čeleď: Icthyocrinidae Angelin, 1878 †, rod: Icthyocrinus Conrad, 1842 †.

Z koněpruských vápenců pražského souvrství známe dva druhy iktyokrina: Icthyocrinus bohemicus (Springer, 1920) † a Icthyocrinus globulus (Prokop, 1975) †. To, co vidíme na fotografii je kalich lilijice. Ve zúžené části byl kalich upevněn ke stonku. Kámen na vrcholu zřejmě obsahuje zbytky brachiol - ramen. Ty by měly vypadat podobně, jako na idealizované rekonstrukci níže. Na preparaci si však zatím netroufáme.

Flexibilia von Zittel, 1895 †  je podtřída lilijic, která se objevuje ve středním ordoviku a mizí ve svrchním permu.. Vyznačuje se kalichem, jehož destičky jsou uspořádány do třech prstenců. Je tvořen třemi infrabazálními, pěti bazálními a radiálními destičkami. Na stavbě kalichu je dále jedna destička anální a destičky interbrachiální, na něž se napojují spodní části ramen. Destičky kalichu jsou vzájemně pohyblivě spojeny pružným vazivem. Ramena, složená z jedné řady destiček, nemají vyvinuty pinuly. Stonek je složen z okrouhlých článků, cirry chybějí. 

Synonyma
Ichthyocrinus Hall, 1852
Ichtyocrinus synonymum vzniklé chybou ve jména

• Laudonomphalus sp.  - velikost stonku 20 mm, lom Plešivec, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Třída: Crinoidea Miller 1821 - lilijice, podtřída: Incertae sedis - nejasného zařazení, řád: Incertae sedis - nejasného zařazení, čeleď: Flucticharacidae Moore and Jeffords 1968 †, rod: Laudonomphalus Moore and Jeffords 1968 †.

Teto stonek lilijice těžko přiřadíme do druhu, nicméně jde zcela jistě o rod Laudonomphalus Moore and Jeffords 1968 †. Jeho nálezy známe z celého světa. Tento stonek je nápadně podobný druhu Laudonomphalus regularis Moore and Jeffords, 1968 †. Stonek je složen z několika rytmicky uspořádaných kolumnálií různé velikosti v rytmu jeden menší, jeden větší, průřez je kulatý. Centrální soustava měla kruhový otvor a vnější schránka stonku je zdobena vždy na větším disku jemnou skulptuací. Níže jsou ukázky kolumnálií, tedy částí stonků lilijic z několikaletých sběrů napříč pražským souvrstvím. Řadu z nich, díky charakteristickým znakům, dokážeme přiřadit ke konkrétnímu druhu lilijice, je tam však mnoho nálezů, které bezpečně přiřadit nedokážeme. To jen pro dokreslení druhové diverzity a tvarové variability těchto krinoidových vápenců.

BRYOZOA - mechovci fenestelátního typu z pražského souvrství - Koněprusy a Plešivec, střední devon - st. eifel

Z koněpruských vápenců pražského souvrství známe poměrně velké množství fenestelátních mechovců. Frank K. McKinney a Jiří Kříž uvádějí tyto duhy - Fenestella gracilis (Barrande), Fenestella conopeum McKinney a Kříž, Fenestella sp., Fabifenestella joachimi McKinney a Kříž, Laxifenestella capillosa (Počta), Rectifenestella exilis (Počta), Spinofenestella inclara (Počta), Flexifenestella bellaforma McKinney a Kříž, Alternifenestella strigilla McKinney a Kříž, Utropora nobilis (Barrande), Utropora parallela (Barrande), Semicostinium subacta (Počta), Cyclopelta sacculus (Barrande), Cyclopelta victrola McKinney a Kříž, Isotrypa pannosa (Počta) = Isotrypa acris (Počta, 1894), Isotrypa lineolata (Počta), Isotrypa bifrons (Barrande), Isotrypa cancellata (Počta), Isotrypa sportula (Počta), Hemitrypa tenella Barrande, Hemitrypa mimicra McKinney a Kříž, Hemitrypa bohemica Barrande, Hemitrypa linotheras McKinney a Kříž, Retaporina petala (Počta), Retepotina transiens (Počta), Polyporella incerta (Prantl), Polypora inusitata McKinney a Kříž, Penniretepora spinosa (Počta), Ptylopora bohemica Prantl a Filites bohemicus Barrande.

V. HAVLÍČEK et al. (1958) uvádí v seznamu zkamenělin koněpruského devonu druh mechovky Fenestrellina exilis (POČ.). V některých případech jsou ale uváděná jména zkamenělin již neplatná; v nedávné době a konečně i v současnosti totiž probíhá mnoho revizních studií, kterými se mění názvy jednotlivých taxonů.

Stenolemátní mechovky (lat. Stenolaemata) mají kruhový lofofor, jejich zooecia (schránky) jsou kalcifikované jsou protažená a mají válcovitý nebo kuželovitý tvar. Polymorfismus u této skupiny není častý. Jedná se pouze o mořské mechovky. Mechovky neboli mechovci (lat. Bryozoa) jsou mikroskopičtí, výhradně vodní živočichové žijící v koloniích. Každý jedinec v kolonii se nazývá zooid. V kolonii žijící zooidi jsou většinou polymorfní (autozooidi, specializovaní heterozooidi). Ke své ochraně vylučuje každý jedinec schránku - zooecium, která je rourkovitá, vakovitá, krabicovitá apod. Ze zooecia vysunuje zooid přední část těla (polypid) včetně věnce chapadel, kterými lapá potravu. Schránka je chitinózní anebo želatinová, často prostoupená uhličitanem vápenatým. U některých mechovek se zooecium uzavírá víčkem (operkulem). Jednotlivá zooecia se vzájemně spojují a vytvářejí tak vnější kostru kolonie (mechovkového trsu) zvaného zoárium. Zoária mohou být povlékavá, keřovitá, nálevkovitá, masivní apod. Mechovky jsou původně mořští živočichové, některé taxony však žijí i v brakických a sladkých vodách. Pouze mořské mechovky mají vápnitá zoária, nejčastěji zachovaná jako fosilní zbytky. Obývají mělčí, čisté, prokysličené vody. V některých obdobích geologické historie (ordovik) jejich zoária dokonce tvořila útesy. Jsou z jistotou známé od ordoviku do recentu, nejistí zástupci již od svrchního kambria.
Zdroj: https://muzeum.geology.cz/ 

• Hemitrypa mimica McKinney & Kříž, 1986 - výška 34 mm, Koněprusy - Houbův lom, pražské souvrství (koněpruské vápence), st. prag

Kmen: Bryozoa Ehrenberg, 1831 - mechovci, třída: Stenolaemata, řád: Fenestrida †, čeleď: Fenestellidae Král, 1850 †, rod: Hemitrypa Phillips, 1841 †, druh: Hemitrypa mimica McKinney & Kříž, 1986 †.

Hemitrypa je druh fenestridní mechovky (Bryozoa: Fenestrida), popsaný z paleozoických sedimentů. V literatuře se objevuje nejčastěji v rámci devonských – mississippských (karbon) společenství fenestridů (konkrétní stratigrafie závisí na regionu). Vyznačuje se  jemnými síťovitými, mřížkovitými koloniemi (fenestrae), s poměrně pravidelnými polygonálními okénky. Kolonie jsou nejčastěji vějířovité až segmentované, mírně prohnuté. Uzly spojů jsou nenápadné, ale u H. mimica podle popisů poměrně pravidelné a jemné, což je právě důvod jména "mimica" – vzor připomíná jiné, tehdy již známé fenestridy. Někdy připomíná Polypora, ale postrádá její robustnost a masivnější výztuže.

To, na co se koukáte je zároveň mechovka Hemitrypa, zároveň plž rodu Orthonychia. Mechovka zcela zcela obrůstá schránky plže rodu Orthonychia. Vztah mezi mechovkou Hemitrypa mimica a plži rodu Orthonychia představuje fascinující příklad prvohorní mořské symbiózy (komensualismu až mutualismu). Tento specifický vztah je dobře dokumentován z devonských usazenin pražské pánve (Barrandienu). Larvy mechovky Hemitrypa mimica potřebovaly pro založení své kolonie pevný a stabilní substrát. V tehdejším prostředí tvořeném jemným blátem byly hojné vápnité schránky živých plžů Orthonychia ideálním místem pro přichycení. Plž fungoval jako mobilní platforma. Tím, jak se pohyboval po mořském dně, zajišťoval přisedlé kolonii mechovek neustálý přísun čerstvé vody bohaté na kyslík a organický plankton, kterým se mechovky živily (tzv. reofilní komensalismus). Na oplátku rostoucí síťovitá kolonie Hemitrypa mimica postupně obrůstala povrch ulity plže. Schránku tak maskovala před predátory (např. dravými hlavonožci nebo trilobity) a zároveň ji mechanicky zpevňovala.
Paleontologické nálezy z českého devonu ukazují, že tento vztah byl velmi těsný – na schránkách plžů rodu Orthonychia (např. Orthonychia elegans nebo Orthonychia bohemica) nacházíme otisky či přímo zachovalé bazální části nálevkovitých kolonií Hemitrypa. Mechovka se dokázala přizpůsobit růstu plže a kopírovala tvar jeho ústí, aniž by svými skeletálními strukturami pronikala do jeho měkkých tkání.  

Hemitrypa mimica patří k jemnějším a pravidelnějším druhům v rámci rodu, takže například:
- oproti rodu  Fenestella je pravidelnější a subtilnější,
- oproti rodu Polypora je daleko jemnější, bez robustních trámců,
- oproti rodu Hemiopora má rovnoměrnější uspořádání fenestrace atp.
Je to typický "čistý fenestridní vzor", vhodný jako referenční morfotyp pro jemné mřížkovité kolonie.

SCYPHOZOA - medúzovci

• Conularia proteica Barrande, 1854 - Kosoř, Černá rokle - lochkovské souvrství (radotínské vápence)

Třída: Scyphozoa Götte, 1887 - medúzovci, řád: Conulariida Miller & Gurley, 1896 † - konulárie, čeleď: Conulariidae Walcott, 1886 †, rod: Conularia Miller in Sowerby, 1821 †, druh: Conularia proteica Barrande, 1854 †.

Vědecká synonyma
Conularia (Plectoconularia) proteica Barrande, 1854
Plectoconularia proteica proteica (Barrande, 1854)
Plectoconularia proteica (Barrande, 1854)
?Plectoconularia proteica raricosta (Bouček, 1928)
Conularia proteica var. raricostata Bouček, 1928

MALACOSTRACA - rakovci

• Ceratiocaris cornwallisensis damesi Chlupáč, 1963 - Kosoř, Černá rokle - lochkovské souvrství (radotínské vápence)

Kmen: Arthropoda Latreille, 1829 - členovci, podkmen: Crustacea Brünnich, 1772 - korýši, třída: Malacostraca Latreille, 1802 - rakovci, podtřída: Phyllocarida Packard, 1879, řád: Archaeostraca Claus, 1888 †, čeleď: Ceratiocarididae Salter, 1860 †, rod: Ceratiocaris M'Coy, 1849 †, druh: Ceratiocaris cornwallisensis Copeland, 1860 †, poddruh: Ceratiocaris cornwallisensis damesi Chlupáč, 1963 †.

Vědecká synonyma
Ceratiocaris damesi Chlupáč, 1963
Ceratiocaris (Ceratiocaris) cornwallisensis damesi Chlupáč, 1963

PLANTAE - rostliny

• Protopteridium hostimense (Rellimia hostinensis) - velikost spodní větvičky 70 mm, Praha-Hlubočepy (železniční zářez) - srbské souvrství, st. givet

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Progymnospermophyta †: třída: Aneurophytopsida †, rod: Protopteridium †, druh: Protopteridium hostimense Kr. †.

Zkamenělina primitivní suchozemské rostliny rodu Protopteridium hostimense (Rellimia hostinensis).
Otisky pocházejí ze srbského souvrství (střední devon pražské pánve) a dokumentují postupný přechod z mořského do suchozemského prostředí, ke kterému na našem území došlo v dobách středního devonu, kdy započínalo variské vrásnění. Tyto primitivní rostliny (rhyniofyty) jako jedny z prvních vystoupili z moře do suchozemského prostředí, kde kolonizovali pobřežní oblasti hustými porosty. Do moře pak byli z pobřeží splavovány zbytky těchto rostlin, které se uchovali v mořských břidlicích, spolu s trilobity, mlži a jinými fosíliemi. Rostlina Rellimia hostinensis mohla být podle rekonstrukcí až 1, 5 m vysoká a vzhledem připomínala vysoké rákosí. Její stonek se však v několika místech několikrát rozdvojoval až ke konci větévek, kde byla rostlina zakončena primitivními listy.

Z období devonu jsou známé i první primitivní lesy (např. v USA) tvořené těmito rostlinami, v českém masívu však tato pozdější etapa vývoje zachována není. Rhyniofyty byly vůbec první suchozemské organismy a jsou předchůdci všech pozdějších rostlin (kromě řas a sinic). Jejich porosty na rozhraní moře a suché země vytvářeli vhodné prostředí pro drobné mořské živočichy, které se v nich postupně v průběhu milionů let přizpůsobovali suchozemskému životu. Díky tomu nastal na rozhraní devonu a karbonu výrazný evoluční skok, který byl ve znamení nejen masivního rozvoje rostlinné říše, ale i doposud nevídaných forem živočichů - zejména hmyzu jehož prapůvod lze spatřovat v adaptaci drobných mořských členovců (možná korýšů) na život na souši a obratlovců (ryb a později plazů a obojživelníků, jejichž evolučními předky mohli být devonské pancéřnaté ryby).

Protopteridium hostimense patří mezi nejhojnější fosílie v našem středočeském devonu. Bohužel se nacházejí v naprosté většině pouze drobné úlomky rozvětvených bezlistých stonkovitých útvarů. Někdy lze na stoncích najít náznak listového zploštění. Rozvětvené stonky nesly 3 mm dlouhé výtrusnice. Středem stonku procházel cévní svazek, tvořený spirálně nebo schodovitě ztlustlými cévicemi. Konce mladých větévek byly spirálovitě stočeny. Soudí se proto, že Protopteridium hostimense patří mezi prapředky kapradin.

Protopteridium hostimense - předpokládaná rekonstrukce

Vědecká synonyma
Rellimia hostimense
Rellimia hostinensis

TENTACULITA - tentakuliti

• Cornulites major Barrande, 1867 (- Kosoř, Černá rokle - lochkovské souvrství (radotínské vápence)

Třída: Tentaculita Bouček, 1964 † - tentakuliti, řád: Cornulitida Bouček, 1964 †, čeleď: Cornulitidae Fischer, 1962 †, rod: Cornulites Schlotheim, 1820 †, druh: Cornulites major Barrande, 1867 †.

Tentakuliti jsou vyhynulou skupinu mořských organismů doposud nejistého systematického postavení. Mnoho autorů ji však řadí do kmene měkkýšů (Mollusca), červů aj. Na systematiku této skupiny totiž stále nepanují jednotné názory. Námi nalezení tentakuliti z Černé rokle u Kosoře z lochkovského souvrství patří zřejmě do řádu Cornulitida, který je pro devon příznačný.
Rod Cornulites zastupuje typy přisedlé nebo přirostlé. Silně připomínají pravé tentakulity, avšak na povrchu vápenných schránek je jemné podélné rýhování. To je patrné zvláště mezi prstenci. Oproti klasickým tentakulitům také nabývají na velikosti, až několika centimetrů. S přechodem (silur a zvláště devon) k sedimentárnímu způsobu života se schránky stávají různě zprohýbané a zakřivené. Zvláště silné zastoupení mají v lochkovském souvrství (Cornulites major Barrande, 1867 †).
Níže pár detailů z publikované desky.

Vědecká synonyma
Cornulites serpularius var. major Barrande, 1867